V ČEZu pomáhají všichni

Příklady táhnou, a proto na starém židovském hřbitově v pražských Mahlerových sadech tentokrát pomáhaly manažerky z útvaru diverzita a inkluze ČEZ.

Energetický gigant vysílá své zaměstnance na dny firemního dobrovolnictví už řadu let. „Vnímám to jako benefit, naši zaměstnanci každý rok udělají v rámci dobrovolnictví obrovský kus práce,“ uvedla manažerka útvaru diverzita a inkluze ČEZ Petra Junger.

Petra Junger, Lenka Jindráková, Barbora Lintimerová a Zlata Hřibová si vybraly zahradnické práce, plevel vytrhávaly mezi hroby, které tu stojí už od roku 1680. Odpovědné firmy umožňují svým zaměstnancům vybrat si místo, kde chtějí pomáhat – to se děje právě prostřednictvím platformy Zapojím se, která spadá pod alianci odpovědných firem Byznys pro společnost.

Rozhovor přímo na místě poskytla manažerka útvaru diverzita a inkluze ČEZ Petra Junger.

Co pro Vás osobně představuje firemní dobrovolnictví?

Člověk naruší svoji rutinu, což je příjemné. A pak je tu ten druhý pohled, který učím i svoje děti. Jsem zdravá, nijak nestrádám a jsem za to vděčná. Zároveň je, myslím, důležité umět ten vděk nějak vyjadřovat, třeba tím, že sami pomáháme. To je pro mě smysluplný a mnohem důležitější motiv, proč chodit dobrovolničit. Zároveň je skvělé, že mi to zaměstnavatel umožní.

Jak vnímáte tuto aktivitu odpovědných firem, tedy že umožní svým zaměstnancům chodit dobrovolničit?

Určitě to beru jako krásný benefit, který zvyšuje loajalitu vůči zaměstnavateli. Jsem moc ráda, že ČEZ něco takového umožňuje, –řada našich zaměstnanců díky tomu má dobrý pocit z toho, že udělá obrovský kus práce, a navíc pomůže komunitě, která by to sama nezvládla. Jako zaměstnanec to vnímám tak, že ČEZ se hlásí k odpovědnému chování nejen na papíře, ale že slova naplňuje konkrétními skutky tisíců lidí, kteří už odpracovali za ty roky desítky tisíc hodin.

Proč jste si vybrala Starý židovský hřbitov na Žižkově?

Vždy mě k němu něco přitahovalo, bydlím nedaleko jednoho takového. Zajímám se o historii a židovský hřbitov vnímám nejen jako kulturní poklad a památku, ale hlavně jako memento genocidy Židů ve 20. století. Po dnešní komentované prohlídce si odnáším ještě hořký přídavek – jen těžko pochopitelný projev despektu komunistického režimu k místu posledního odpočinku desítek tisíců lidí. Přála bych si, aby každý přišel na toto speciální místo a absolvoval takovou prohlídku, jako my, aby už se takové hrůzy nikdy neopakovaly.